Srí lanka - díl III. tipy a triky na cestu a co se jinam nevešlo

Doprava

Jezděte autobusy i vlaky. Nebojte se jezdit i neturistickými autobusy (resp. ty pro turisty jsme nikde neviděli, mají mít údajně klimatizaci, nicméně naše zkušenost z autobusu na letiště praví – klimatizace zásadně mrazí, hrozí omrzliny; dál prý jezdí rychleji, nestaví tak často a není tam tolik lidí). Nejezděte auty, co vám nabízí místní řidiči. Je to X násobně dražší, navíc na silnici platí právo silnějšího a nejsilnější je autobus, pak je na krátké vzdálenosti (po městě) dobrý tuktuk, ten se totiž vyhne úplně všude a všemu, nejhorší je auto, to má menší manévrovací prostor vůči autobusu. Autobusy zásadně předjíždí v zatáčkách a nepřehledných situacích, stačí, že zatroubí, protijedoucí se musí holt nějak vyhnout. Pakliže nejste zkušenými řidiči z východních zemí, půjčení auta nedoporučuju. Nevýhoda autobusů – jízdní řády spíš nejsou (místní si je předávají ústně po generace), časově cesta nelze odhadnout (i 30 km lze jet 2 hodiny), cesty jsou sice docela dobré, nicméně autobus jede krokem, dokud se úplně nenaplní, tím je myšleno, že i když už téměř nedýcháte, do autobusu se ještě vejde jedna celá třída dětí (107 na Suchdol je procházka růžovým sadem). 

cpi se aneb do autobusu se vejde i další třída dětí

Nebojte se ani vlaků (např. Galle – Colombo je lepší vlakem, než autobusem). Třetí třída lze v pohodě přežít. Navíc v některých vlacích potkáte průvodčí v bílé uniformě s rukavičkami.

Ubytování 

Jsme dělali přes booking den dopředu a vybírali z těch nejhezčích guesthousů (ubytko u místních) za velmi příjemnou cenu, hotely nedoporučujeme. Místní rádi uvaří i za poplatek večeři (trochu dražší než restaurace, ale ta kvalita! dokonce i prý nejlepší kari podle průvodce bylo těžko pod průměrem, co jsme jedli jinde). Ale upozorňuji, že jsme tam byli před sezonou, potkávali na různých místech země ty samé turisty, v sezoně už je to prý jiné kafe (ceny i nabídka ubytování).

představa místních o vkusnosti hotelů se trochu míjí s našimi představami aneb v den otevření se ještě betonovala příjezdová cesta

Počasí 

Mimo sezonu – prší každý den, vždy odpoledne krátká průtrž mračen, u moře bylo spíš zataženo a někdy pršelo i celou noc. Teploty ovšem kolem 30 stupňů, na vysočině i na mikinu 15 stupňů, za slunka i přes dvacet. Všude je neuvěřitelné vlhko, tropy se nezapřou. Ručník uschne po dovolené doma.

hromy a blesky na sebe nenechaly dlouho čekat

Jídlo

Je hlavně o rýži, kdo jí nejí, má to blbý (může jíst tlustotěstovou pizzu). Rice and kari je všude, na každém rohu, nikdy nejíte ale stejné, nejlepší je u místních. Jak jsem psala výše, u místních je nejlepší. Snídaně jsou ve většině guesthousů v ceně, obvykle jsou vajíčka, toust, marmeláda, čerstvé ovoce, fresh z ovoce, čaj. Ovoce je zralé, chutné a sladké, ze všeho dělají všude freshe, takže jezte a pijte do zásoby. Malé svačinky jsou většinou nějaké smažené rolky, bulky plněné zeleninou nebo rybou, všechno brutálně pálí. A nesmím zapomenout na dokonalé palačinky, plněné papájovou marmeládou s kokosem (ty jsme měli jednou k snídani, a pak jsem je viděla v pekárně)! 

banány nespočetně druhů

K pití jen kupovanou vodu, již zmíněné freshe, čaj s mlékem, cola a fanta je na každém rohu. Alkohol je pouze ve specializovaných prodejnách, pivo v turistických centrech – značka Lions byla místní (lahev má 0,7 litru, krapet lepší než Staropramen, ale v tom vedru osvěží), a pak nějaký zahraniční hnus typu Heineken či co. Koktejly (s místním rumem Arrack) hlavně na plážích (v Elle na vysočině byl taky).

Náboženství 

Převážně buddhismus, pak hinduismus, islám i křesťanství. I v jedné vesnici můžou být zastoupena všechna a s respektem.

přistiženi při úklidu

Oblečení

S ohledem na náboženství je vhodné chodit trochu víc oblečený, zejména dámy, žádná tílka, kraťásky velikosti pásku. Do chrámů je nutnost mít zahalené ruce a něco k lýtkům, pro pány to platí taky (takže jste často viděli hipstry v sárongu :D). Jinak místní chodí nádherně barevně oblékaní, ne ta nudnošeď jako u nás. Chlapi mají kalhotové sukně, ženské něco jako sárí, děti mají ve škole uniformu.

chtějí tužky na psaní!

Jazyk 

Singálština a tamilština oficiální, nicméně místní angličtinou se také domluvíte, pokud si dokážete spojit jejich where from? na where are you from? a tak…Sinhálštinu a tamilštinu poznáte, sinhálština je vždy uvedená jako první, a pak má v sobě takové znaky jako srdíčko a zavináče. Pokud chcete najít wc a máte značky pouze v místních jazycích (වැසිකිළි či கழிப்பறைகள்) a váháte mezi dámy a pány (කාන්තාවන්/මිනිසුන්, čiபெண்கள்/ஆண்கள்), tak to máte blbý...naštěstí do takových situací se prakticky nedostanete, veřejné wc nejsou (a když ano, tak to mají napsáno anglicky).

Živobytí

Jestliže nepracujete v turistickém ruchu, nebo nemáte ohromnou farmu, nebo jste právě nepřijel z Arabských Emirátu, Kuvajtu a dalších zemí s vydělanými penězi, jste odkázáni výhradně na svojí zahrádku (a ti ostatní vyjmenovaní ji mají taky). Taky to prokombinujete občasnou prací aneb cedule je dražší, než někam postavit člověka, přezaměstnanost je vysoká. Ještě (zároveň) můžete jezdit s tuktukem (i místní s tím jezdí) a mít otevřený obchod, to znamená takovou garáž, ve které prodáváte colu, fantu, vodu, křupky, sušenky, popkorn a máte-li slepice, tak i čerstvá vejce. 

obchod

Hodně frčí reklamy na magi zalévací polévky.

takový krasavec jí zalévá!

Tržby takových obchůdků si neumím představit, ve vesnici je jich spousty a všechny mají to samé. Ceny v obchodech jsou dané státem. Velkým hitem jsou také obchody s natěračskými barvami, jak domy plesniví, tak se pořád přetírají.

koloniální budova s reklamou na barvy

Samozřejmě nechybí ani místní trhy.

asi tak 90 % zeleniny jsem neznala...

poslouchají na slovo

Lidi

Místní lidé jsou milí, nezjištní (teda téměř všude) a upřímně se na vás usmějí, když se na ně také usmějete a pozdravíte je. Děti se rády fotí, ani za to nechtějí peníze (jako je běžnou praxí jinde), akorát sběračky čaje si řekly, ale ne o moc.

tamilské sběračky čaje

cesta ze školy přes plantáže

po vyfocení zas výbuchy smíchu

to bylo na turistku (asi z Číny, která na ně křičela, že je všechny miluje)

Architektura

S architekturou si moc hlavu nelámou, hlavní je mít fasádu s reklamou, na které je vyobrazená nejlépe nějaká zápaďácká rodinka, fasáda domu je výhradně z takových kovových desek. Kdyby nebyla plastová okna tak drahá, určitě by je milerádi nahradili místní za ty svoje dřevěné (z cedrů a tak), ručně vyřezávané. 

stará architektura? koho to zajímá, dejte tam ty desky!

Zvířata

Safari a národní parky jsme vynechali, takže žádná rada. Místní psi nejsou nebezpeční, jenom leží a nevzruší je ani projíždějící autobus.

odpočinek?

Ale aspoň se ti psi dobře cvičili.

poslechl hned napoprvé

další FOTKY zde klikni