Srí lanka - díl I. od památek do Kandy

V rámci nezbláznění z podzimního shonu jsme last minute koupili letenky na Srí Lanku a odjeli se rekreovat a čistit hlavu od počítačů, telefonů, notebooků, wordů, excelů, odborných textů, studentů, klientů, šablony CAFů, auditních zpráv, Němců v Polsku (ti mě neminuli v tištěné podobě) atd…

Na ostrov poblíž Indie vzdálený téměř 12 hodin letu s časovým posunem + 4,5h jsme vyrazili těsně před sezónou, takže nás krátké dešťové sprchy neminuly, ale holt jsme v tropech a bůhví, jestli tam neprší i teď v sezóně, Jezulátko (El Nino) zamávalo s počasí všude (aneb proč letos není sníh na horách).

Srí Lanka, ostrov býval britskou kolonií (stopy po čaji a srí lanské angličtině), odkaz zanechali i Portugalci a Holanďané (jejich vodní kanály fungovaly i během Tsunami). Nyní je obýván 20 mil. obyvateli, rozlohou je menší než ČR. I když je ostrov relativně malý, má všechno – památky, hory i pláže. Jen pohyb po místní infrastruktuře není tak hbitý, takže navštívit všechno s časovou dotací dvou týdnů, je téměř nemožné.

Během 2 týdnů se dá projet ostrov od středu památných měst, přes vysočinu s horami a čajovými plantážemi, až na jih, na pláže. Mapka viz níže.

trasa ze středo-severu na jih

Trasa cesty z Colomba autobusem do čísla 2 – Sigiriya (cca 5,5h), pak busem do č. 3 – Polonnaruwa (cca 3,5h), busem do č. 4 Kandy (cca 5h), vlakem do č. 7 – Ella (cca 7h), autem do č. 8 – Haputale (cca 1h), autobusem do č. 11 – Tangalle (cca 5h), autobusem do č. 12 – Galle (cca 3h) a vlakem do Colomba (cca 2h).

Naše cesta hned po příletu vedla z Colomba do Sigiriye (busem cca 5,5h) za památnou skálou vypadající jak atomový hřib, na které je starodávné město. Prý to vypadá jak Machu Picchu, ale nevím, jestli mi to nebylo řečeno jen tak, abych tam už nechtěla jet:)) 

na skále v Sigiriyi

Na vrcholek vede asi tisíc schodů, na které se vyškrábou všichni důchodci, kdo nemůže jít, tak ho vezmou místní průvodci i klidně na záda.

skála s městem

Kromě nádherného výhledu do krajiny (tolik stromů jsem najednou asi v životě neviděla), zvuků pralesa a základů budov jsou na skále ještě fresky, takové první porno…okomentované pány už v 6. století, jak je to to…se jim líbí ten výraz v očích. 

fresky (fotka z googlu)

Pod skálou doporučuju zajít do muzea, které postavili Japonci, nádherná stavba snoubící přírodu a budovu, škoda jen, že materiály absolutně nezvládají to místní vlhko.

muzeum pod skálou, všudypřítomná plíseň, se kterou dokola přetírají barvou

Ze Sigiriye na skok do Dambuly, kde je skalní jeskynní chrám, spousta Buddhy, spousta maleb. Spousta zakázaných selfíček turistů s Buddhou. Byla jsem znechucena.

Památkový trojúhelník nám uzavírá Polonnaruwa. Ten den zrovna úplně celý vydatně pršelo, takže romantické projížďky na nebrzdících kolech mezi ohromným komplexem památek se nekonal. Komplex zabere návštěvou nejméně dobrého půl dne, když areály (ano, množné číslo, je jižní, severní a jakýsi čtyřúhelník a další drobnosti) probíháte. My to vzali samožersky tuktukem (místní motorová tříkolka). Opět tu máme porovnání památek, tentokrát s Kambodžou a Angkor watem. Jen bylo asi tak o tisíce méně turistů a menší džungle. Díky dešti tu nebyl nikdo. Největší dojem (viz fotka níže) -  polorozpadlý chrám bez střechy jen obvodovými zdmi s rozpadlým Buddhou místo oltáře, déšť a mé bosé nohy (do chrámu se musí zouvat).

Polonnaruwa

Opouštíme starověká města bez návštěvy hlavního památkového města Anuradhapury, už jsme byli upamátkovaní (ano, i u mě to jde, navíc čas tlačil a vstupy nejsou moc levná záležitost, třicet dolarů není nic neobvyklého).

Přesun do Kandy, asi bývalé hlavní město, významné co po náboženské stránce, tak i obchodní. Já jsem z něho moc unešená nebyla, bylo tam hodně rušno, pořád vám někdo něco cpal (což se nám pak nikde jinde nestalo!), navíc tam bylo stovky vran/havranů, takže jsme měli vykrákanou hlavu (ale naštěstí ne „pokrákanou“ trusem). V Kandy je významné buddhistické místo, chrám, ve kterém je umístěn Buddhův zub, prý ho dřív zničili Portugalci, místní tvrdí, že zničili podvrh, kterým se nechali napálit.

v chrámu, kde to žilo a voněly kytky

Kdo ví, mně se líbil celý areál, ve kterém běhali psi a děti a voněly vonné tyčinky a uvnitř chrámu voněly čerstvé květiny a staří a mladí i nejmenší se modlili…Všechno mělo takovou živou uvolněnou atmosféru, nebylo takové zkostnatělé, jako když vstoupíte do kostela (žádná smrtelná vůně lilií, potemnělé obrazy a šeptání).
Ještě jedna vzpomínka mi vytonula v mysli. Poprvé a naposledy jsme se ubytovali v hotelu, snídali jsme v nejvyšším patře s nádherným výhledem do zeleného údolí.

výhled od talíře

Obsluhoval nás pán, který zažil svá nejlepší léta v koloniálních časech, ploužil se stůl od stolu, obsluhoval hosty a rozvážně jim představoval snídaňové menu. Jeho rozvážnost, pohyby a gesta byly shodná s tím číšníkem z Twin Peaks, ze kterého se pak stal obr.

ten srí lanský byl akorát trochu snědší

O naši snídani jsme neměli jen zájem my, ale také místní opice, na které pak střílel z praku přímo majitel hotelu. Jo a v Kandy jsem poznala, že jak mi chutná místní kuchyně a pořád se něčím cpu, že jeden pán na ulici ohodnotil moje břicho slovy „baby“ a radostně koukal na Dana…bezva:)

Přesun na vysočinu za čajem a pak na jih za plážemi ve druhé části...

další FOTKY zde klikni