Jako další povinnost doktorandů je účast na státnicích v pozici tajemníků. V zimě to odnesl můj kolega, v létě už se nás muselo zapojit víc, přeci jen končí víc studentů. To jsem poznala už v dubnu. Přes Vánoce jsem oponovala jednu bakalářku, v dubnu rovnou 11 kousků (ale čekalo mě jich 17...díky kolegové, že jste mi ulehčili). Byl to trochu stres...před dnem "D" mě čekalo školení tajemníků, pak ještě rady od zkušených tajemníků, následoval podrobný návod kolegy ze zimy, který mě v prvním dnu zachránil. Myslela jsem si, jak je to děsná brnkačka, tajemník = člověk, který jde akorát na chodbu pro studenty, řekne jim, ať nejsou ve stresu a zve je postupně dovnitř, a pak už si jen užívá státnicového rautu. Nakonec všechna školení mě přesvědčila o opaku, není to jen prostředník a profesionální uklidňovač mezi studenty na chodbě, ale také profesionální administrativní výpomoc uvnitř státnicové místnosti. Zjistila jsem, že tajemník během zkoušení chodí ke stolu komise, nosí nové bakalářské práce studentům, kteří jdou po vás, pak nechává podpisovat komisi papíry a index studenta před vámi a taky poslouchá vaše snažení, které zapisuje do dalších papírů...vlastně jsem zjistila, že akt zkoušení u státnic byl pro mě tak stresující, že jsem ho raději úplně vytěsnila a vůbec si nepamatuju, že tam někdo chodil. Vím jen, že mi tajemnice nalila vodu a řekla mi, že se mám napít. To jsem aplikovala i já, opravdu to pomůže, studentům se tak klepou ruce, že si nejsou schopni ani nalít vodu...mně se teda taky klepaly, ale do kalíšku jsem se celkem úspěšně trefovala :)))
Tajemníkovala jsem celkem jen tři dny...komise vyhodila jen pár studentů z ekonomie a jednu studentku z bakalářky, kterou jsem oponovala...můj posudek velmi výrazně přispěl k vyhození....ale ta práce byla opravdu špatná...i po napsání posudku jsem měla děsivé sny, den před státnicema se vrátily a po nich ještě nepřestaly...
Na konci dne, kdy už toho má člověk po cca 20 odzkoušených studentech plný zuby, přišla odměna v podobě kytek nebo vína (ano, i pro mě!) a přípitku bohemky, kterou jsem měla jako jedna z prvních v sobě :D A jestli si studenti myslí, že jsou jediní nalačno, tak nejsou, catering, který platí škola velmi zeštíhlel (makáme a šetříme, haha), tak to aspoň rychle lezlo do hlavy.
 |
| středeční skupina |
Čtvrtek-pátek jsem komisi bohužel musela opustit. Čekala mě konference v Plzni. Hrdinka jsem se přihlásila i k prezentování kromě napsání odborného článku. Článek mi mimochodem vrátili z důvodu netrefení tématu, když jsem chtěla zrušit prezentaci, tak mi bylo sděleno, že tam se do programu naopak velmi hodí. Ve čtvrtek v podvečer jsem tedy odprezentovala první příspěvek za mou vedoucí v neziskovce o našem průzkumu, který vyhodnocuju a pomalu řídím já...ppt byla docela tragická, holt já+mikrofon ještě není dobré spojení.... Mimochodem víte, jak se pozná dobrý příspěvek? Jsou dotazy...po mém příspěvku dotazy nebyly....Tak jsem pak šla ven a tam to řádně obrečela. Bylo to docela komický, seděla jsem v šatech na bobku na parkovišti před 4* hotelem, kolem mě chodili divný lidi, já telefonovala a neměla kapesník a nejen slzy se řinuly...dál to rozvádět nebudu :D
O mé páteční ppt s tématem měřitelnosti kulturních dopadů a zmínce externích faktorů využívající potenciál památek jsem měla dost pochybnosti, ale nakonec dotazy byly a příspěvek se líbil! Což mi udělalo snad až dvoudenní dobrou náladu :) Je vtipný, jak jsem teď v letním semestru učila sociální komunikaci a rétoriku a postupně si začínala uvědomovat svůj projev, jak mluvím nespisovně, jak úplně správně neskloňuju slova, atd. Na konferenci jsem si to uvědomovala ještě silněji, kdy konference byla tlumočena do němčiny...o přestávce jsem pak oslovila překladatele, jestli se mnou neměli moc práce. A prý ne! Že jsem ani tak moc z cesty nemluvila a hlavně jsem jim dávala čas na překlady...účelně jsem dělala pauzy, abych vydechla (člověk se v nervozitě nadechuje více než vydechne) a abych si vzpomněla, co chci ještě říct.
Ještě závěrečná imprese z hotelu, kde noc stojí kolem 2000,-. Budova podnikatelského baroka hadr, pozlacené zábradlí, konferenční sál bez oken s ventilací napojenou na kuchyni, při společné večeři hudba puštěná tak, aby nebylo slyšet nic jiného a nedejbože, abyste si při obědě sedli jinam, než byla rezervovaná místa pro konferenci, takový sprďák od obsluhy jsem dlouho nedostala. Ale asi jsem moc náročná...příště v tý 4* zareaguju takhle :)
No comments:
Post a Comment